VOLBA PRO KARLOVARSKÝ KRAJ (VOK)

STANISLAV KŘÍŽ: Spokojený kraj tvoří spokojení lidé

Jak chcete udržet mladé lidi v regionu, ptali se mě před pár týdny na tiskové konferenci a pak i několikrát mailem nebo na facebooku. Vnímám to jako jednu z mnoha možných podob otázky, jak má vypadat spokojený kraj, podle něhož jsme pojmenovali program VOK.

Spokojený kraj mohou tvořit pouze spokojení lidé, lidé, kteří mají k dispozici a dostupné vše pro svůj plnohodnotný a kvalitní život, dobrou práci, dostupné služby, přístupné zdravotnictví, kvalitní bydlení, bohaté kulturní a sportovní vyžití, společenský i spolkový život, sociální služby, životní prostředí, dostupnost kraje skrze dopravní systém a infrastrukturu, vše co tvoří a skládá náš život dohromady... Takoví lidé – a nejen ti mladí – nemají proč odcházet.

Ke spokojenému kraji vede mnoho možných opatření, zahrnujících ať již přímou aktivitou kraje, či nepřímou podporou jiných veřejných organizací, firem a podniků, spolků, aktivních jedinců. Dovolil jsem si sestavit jakési desatero rozvoje, kterého se nadále budu držet a přeměňovat do dalších konkrétních aktivit a kroků i bodů našeho programu Spokojený kraj:

  1. konkurenceschopnost regionu, rozvoj podnikatelských dovedností (stávající x nové), dostupná zaměstnanost pro každého

  2. lidské zdroje (vzdělanost, školství, otevřený trh práce)

  3. rozvoj cestovního ruchu (především forma destinační agentury)

  4. výzkum a technologický vývoj (inovace, vývoj)

  5. vybavení a funkčnost infrastruktury (vč. dopravy: dopravní stavby, sestavení integrovaného systému dopravy atd.), dostupnost a mobilita pro všechny, rozvoj občanské vybavenosti

  6. maximální šance a otevřenost v čerpání dotací (především projekty rozvíjející kraj a přinášející dlouhodobý užitek ve zvyšování kvality života lidí)

  7. rozvoj kulturních a tělovýchovných aktivit (volnočasových aktivit obyvatel všech věkových kategorií)

  8. dostupnost a zvyšování úrovně poskytovaných zdravotnických služeb, rozvoj služeb sociálně péče a pomoci

  9. ochrana životního prostředí a maximální energetická bezpečnost a soběstačnost regionu

  10. dlouhodobé partnerství jako princip rozvoje mezi veřejnou správou, neziskovým sektorem jako poskytovatelem služeb a zastřešujícími organizacemi (např. hospodářská komora, Czechinvest apod.)

Pracujeme na prosperujícím, perspektivním a transparentním místu pro lepší život – spokojený kraj pro spokojené lidi.

(9.3.2016)

 

STANISLAV KŘÍŽ: Kraj má 37 koncepcí a strategií. Žije se nám díky nim lépe?

Nejsem zastáncem myšlenky, že se má stát nebo třeba kraj řídit jako firma. Ve firmě (a abyste mě nechytali za slovo, nemluvím o velkých akciových společnostech se stovkami či tisíci akcionářů) je obvykle jeden nebo pár vlastníků, kteří mají své jasně dané plány, a mají také mnoho nástrojů, jak těchto svých plánů dosáhnout. Především však je veškeré rozhodování v jejich kompetenci a nemusejí nikomu vysvětlovat, proč chtějí zavést takový či onaký výrobek nebo službu, případně proč to či ono chtějí zrušit. Prostě rozhodnou sami a pak jsou to také jen oni sami, kdo za to rozhodnutí nese zodpovědnost s finančními následky, případně díky němu vytvoří zisk.

Řízení kraje nebo státu je zcela jiné. Politici jen málokdy mají takovou sílu, aby jednotlivá rozhodnutí prosadili sami, bez dohody s politiky z jiných stran. Rozhodnutí v politice nemohou být tak jasná a nezpochybnitelná, jako ve firmě, protože žádný politik není prostě majitelem svých voličů ani kraje a nemůže si s ním dělat, co se mu zlíbí dle své vůle a veřejného zájmu obyvatel.

Jednoduše řečeno, kraj se nedá řídit jako firma. Pravda ale je, že je mnoho věcí, které lze z podnikání do politiky prakticky přenést. Jednou z nich je bezpochyby koncepční, strategické řízení, které za určitých podmínek funguje velmi efektivně a účinně. Při řízení čehokoli by se totiž neměla přijímat náhodná, chaotická rozhodnutí. Naopak, většina kroků by měla mít oporu v nějaké strategii, měla by být podložena analýzami, faktickými daty a vyhodnocením důsledků a dopadů kroků předchozích a tak dále.

Karlovarský kraj si toho je bezpochyby vědom – problém ale je, že na jeho webu je uvedeno celkem 37 koncepcí a strategií. Se svou zkušeností z podnikové sféry vím, že firma, která by měla 37 koncepcí, by vůbec nemohla existovat, a rozhodně by je nemohla všechny plnit. A proto jsem si skoro jistý, že ani kraj nemůže plnit 37 strategií současně.

Nejspíš je to také tak, že tyto strategie za nějakým účelem vzniknou, některé možná proto, že jejich existenci vyžadovala EU kvůli nějakému dotačnímu programu, ale pak už je nikdo pravidelně nevyhodnocuje, nepřijímá na jejich základě rozhodnutí pro svůj postup při rozvoji kraje, nezpracovává aktualizace, de facto se strategie a koncepce, vytvořené především odborníky a odsouhlasené politiky, nenaplňují.

O tom, že řízení krajských strategií není zrovna dokonalé, svědčí mimo jiné i skutečná drobnost – jeden ze zveřejněných dokumentů je Koncepce bezpečnosti silničního provozu v letech 2010-2012. Co nám to říká o čtyři roky později? Platí ta koncepce a řídíme se podle ní? A proč ne? Jestli ji nepotřebujeme dnes, bylo potřeba ji přijímat tehdy? A když už máme na všechno strategie, žije se díky nim v kraji lépe?

Připravme a skutečně naplňujme takové strategie a koncepce, které budou reálně pomáhat lidem v kraji, pracujme a investujme systémově a bude se nám žít mnohem lépe.

(24.2.2016)
 

STANISLAV KŘÍŽ: Funguje to u nás v Aši, půjde to v celém kraji

Karlovarský kraj se pokouší prostřednictvím motivačních stipendií zvýšit zájem školáků o technické obory. Bohužel to nedělá zrovna efektivně, což je škoda, protože stipendia jsou jedním z podstatných opatření, kterými lze řešit problémy regionálního trhu práce. Nedostatek žáků v technických oborech je neblahý jak pro děti, které po některých jiných školách složitě hledají uplatnění, tak i pro zaměstnavatele, kteří hlavně ve strojírenství, elektrotechnice i stavebnictví trpí nedostatkem kvalifikovaných techniků, o řemeslnících ani nemluvě. Podle nedávného výzkumu má takový problém přes 80 % zaměstnavatelů.

Současná krajská stipendia sice řeší hlavní, na trhu práce potřebné obory, ale jiné skomírající či zanikající profese (např. obráběč kovů, malíř, lakýrník, klempíř) jsou ponechány bez zájmu, i když by bylo možné je zachovat. Systém je neadresný a zcela bez spolupráce, tedy bez znalosti jejich skutečných možností a potřeb.

Že to jde jinak, ukazuje příklad z Ašska, kde se podařilo nalézt shodu a určit společný přístup vedení města a zaměstnavatelů – a já jsem rád, že jsem u toho mohl být díky své pozici ředitele Krajské hospodářské komory. Město vytvořilo vlastní systém dotací na stipendium k částečné úhradě nákladů souvisejících se studiem na střední škole a od února do něj přijímá žádosti. Když místní zaměstnavatel potvrdí, že bude žáka podporovat po dobu studia a pak jej zaměstná, získává žák dotaci na studium i od města. Je to přesně zacílené a adresné řešení, které nejen motivuje ke studiu oborů ve městě potřebných, ale také dává přímou perspektivu zaměstnání. To není málo, když si uvědomíme, kolik lidí po škole odchází hledat práci jinam, a že šest až sedm z deseti absolventů se v praxi nevěnuje oboru, který vystudovali.

Funguje to u nás v Aši, půjde to v celém kraji!

(18.2.2016)