VOLBA PRO KARLOVARSKÝ KRAJ (VOK)

RUDOLF CHLAD: Evropské peníze, dotace – ano či ne?​

Skoro by se mně chtělo říci ne. Zvykli jsme si na ně, jako by ani jiná možnost nebyla a mnoho „evropských“ peněz  (jsou to peníze nás všech) bylo použito na neudržitelné  projekty s ekonomickým propadem. Na druhou stranu se z těchto peněz vybudovala spousta dobrých a potřebných staveb, aktivit, oprav apod. Takže kde je chyba?

Pole mého názoru je to chybné nastavení kritérií pro vyhodnocení předložených projektů. Pokud je projekt vypracován podle pokynů, splňuje všechny formální, administrativní podmínky a podaří se ho správně zařadit do zadání, většinou uspěje. A to mnohdy bez ohledu na jeho potřebnost, smysluplnost, udržitelnost a finanční efektivnost. Pokud by se tato kritéria předřadila těm byrokratickým, realizovaly by se pouze projekty přínosné pro potřebu jednotlivých regionů, udržitelné a přínosné nejenom finančně.

Vyhodnocování jednotlivých obcí, měst, kolik proinvestovaly za každou cenu, doslova „kdo víc, ten je lepší,“ je dle mého názoru špatné a peníze mizí v černé díře. Podle mého názoru by o vyhodnocování projektů  měli rozhodovat nezávislí odborníci, znalí místních, regionálních potřeb a poměrů a ne primárně úředníci.

Závěrem: záměry by měly být předem zveřejňovány, aby mohly projít obecnou diskuzí. 

(30.8.2016)

 

RUDOLF CHLAD: UNESCO pomůže řešit problémy našeho kraje

Pokud se týká nominace na zápis Západočeského lázeňského trojúhelníku do prestižního Seznamu světového dědictví UNESCO, vím hodně a jako poslanec jsem byl iniciátorem návrhu zápisu, včetně deklarace měst (Karlovy Vary, Mariánské a Františkovy Lázně), která byla sepsána a podepsána na Krajském úřadě v Karlových Varech dne 1. dubna 2011.

Karlovarský kraj má neobyčejnou devizu v množství léčivých pramenů ve středu Evropy a  tuto přednost je potřeba maximálně využít. Léčba přírodními prostředky je určitě tou nejcitlivější metodou léčení lidského organismu.

Přirozenou cestou tak přináší fungující lázeňství zvýšení cestovního ruchu a  prosperity v oblastech všech doprovázejících služeb: v kultuře, sportu, obchodu, dopravě apod., a tím i vytváření pracovních příležitostí. Prosperující lázeňství zajistí i investice do životního prostředí a čistoty ve městech, včetně ovzduší. Neboť je to jednou z podmínek zápisu a také na to budou uvolňovány finance mimo rozpočet kraje.

Čili vše souvisí se vším, osobně jsem několikrát navštívil starostu Českého Krumlova p. Cardu, který mně argumentoval, jaké výhody přinesl zápis Krumlova do seznamu UNESCO a je to také v Krumlově vidět. Pochopitelně není to zcela zadarmo a je třeba dodržet pravidla hry  mezi zapsaným regionem a Unescem. Zcela jednoznačně ale převládají pozitiva hovořící pro zápis.

Vážení čtenáři, zajímá mě Váš názor na tuto problematiku, pište, prosím, na adresu chlad@spokojenykraj.cz.

(16.5.2016)

 

RUDOLF CHLAD: Jaké chceme Krušné hory?

V poslední  době narůstá počet čtyřkolek, motocyklů, sněžných skútrů a jejich naprosto neukázněných řidičů těchto vozidel na Krušných horách v Karlovarském kraji. Porušují vše: zákazy vjezdů, zákony (pro provoz silničních vozidel, lesní, obecní vyhlášky), nerespektují ani soukromé vlastnictví  fyzických a právnických osob, chráněná území apod. Provozem těchto vozidel nerespektují  a porušují základní  poslání našich hor, a to vytvořit podmínky pro rekreaci, sport, turistiku v našich  krásných  horách. Vím, že to není  problém jen Krušných hor, ale hor v celé České republice.

Hluk, spaliny a ohrožování bezpečnosti lidí určitě nepřiláká návštěvníky do  našich hor. Proto narůstá odpor  obcí, turistů, lyžařů, cyklistů i obyvatel  v Krušných horách proti těmto aktivitám (viz Mladá fronta Dnes, pondělí 14. 3. 2016 nebo idnes.cz zde). Policie nemůže vše vyřešit a být všude. Proto se aktivizují všichni, kterým tento problém není lhostejný. Počínaje obcemi, lesy ČR, policií, hasiči, Horskou službou, legislativci, ochranou přírody, majiteli pozemků, spolky a občany žijícími  v regionu a dalšími. Poslední společné schůzky proběhly na Přebuzi a v Perninku. A řešení? Soubor  opatření, která se připravují. Od letáků, desater, vyhlášek, až po závory, fotopasti, hlídky v terénu a změnu legislativy ve prospěch pravomoci policie a další opatření. Následná schůzka aktérů navrhovaných změn, které se jako předseda spolku Rosnatka Boží Dar zúčastním, proběhne v polovině dubna.

Motto: „Buďme všichni vnímaví a upozorňujme na rušitele klidu v Krušných horách“

Vážení čtenáři, zajímá mě Váš názor na tuto problematiku, pište, prosím, na adresu chlad@spokojenykraj.cz.

(18.3.2016)

 

RUDOLF CHLAD: Za miliardu ročně získanou pro záchranáře jsem rád

Asi člověk nemusí být dlouholetý záchranář jako já, aby chápal, že k úspěšnému zásahu kdekoli v terénu, na silnici, při požáru nebo povodni, je potřeba mít vycvičené lidi, správnou techniku a kus štěstí. Na lidi a techniku ovšem potřebujete peníze a mě samozřejmě prakticky celý život zlobilo, že jich nikdy nebylo tolik, kolik by Integrovaný záchranný systém (IZS) potřeboval.

Chápal jsem, že stát nikdy nemá dost na všechno, protože to bychom nejspíš všichni museli mít několikanásobně větší daně. Ale s jednou věcí jsem se opravdu smířit nemohl. Totiž že pojišťovny měly zákonem o povinném pojištění motorových vozidel zajištěny klienty a z nich plynoucí nemalé zisky, ale nemusely se nijak podílet na práci záchranářů, kteří odstraňují následky dopravních nehod a bez pochyby včasnými a profesionálními zásahy zabraňují dalším škodám a pojišťovnám tak šetří náklady na pojistné plnění. Záchranáři dříve za tuto činnost platili ze svého rozpočtu, a tedy z peněz daňových poplatníků, zatímco soukromé pojišťovny získávaly několik desítek miliard korun a na činnost záchranářů nepřispívaly!

Proto jsem nemalou část své poslanecké kariéry v letech 2011 a zčásti 2012 s kolegy poslanci hlavně z podvýboru pro IZS a bezpečnostního výboru věnoval přípravě novely zákona o povinném pojištění provozu vozidel (ve skutečnosti má složitější název, jeho číslo je 160/2013 Sb.), kterou byl vytvořen fond zábrany škod, do něhož od počátku roku 2014 přispívají pojišťovny ročně zhruba miliardou korun. Z těchto prostředků se pak hradí pořízení techniky a vybavení, které pro svou činnost při likvidaci následků dopravních nehod potřebují složky IZS, hlavně záchranáři a profesionálních i dobrovolní hasiči. Z fondu se hradí i rozvoj a provoz operačních a informačních středisek hasičského záchranného sboru při poskytování nutné pomoci motoristům, a také některé preventivní programy.

Popravdě řečeno, kdybych už za tři roky v parlamentu nic jiného neudělal, byl bych jen kvůli tomuto jednomu zákonu se svým působením na pražské Malé Straně spokojen. Za tu každoroční miliardu získanou pro hasiče a složky IZS jsem a budu rád.

Vážení čtenáři, zajímá mě Váš názor na tuto problematiku, pište, prosím, na adresu chlad@spokojenykraj.cz.

(29.2.2016)

 

RUDOLF CHLAD: Senioři chtějí žít, nikoli přežívat

V novinách a na zpravodajských webech si můžeme čas od času přečíst statistiky, jak se u nás a vlastně skoro na celém světě prodlužuje průměrný věk, tedy že se stále větší počet lidí dožívá stále více let. Málokdy se ale za těmito suchými čísly skrývá zamyšlení, co dlouhověkost lidem přináší. Jestli i ve vysokém věku skutečně žijí, nebo jen přežívají. Jestli si mohou dopřávat aktivního života, něco nového se učit, předávat své zkušenosti a vědomosti vnoučatům, cestovat, bavit se… Anebo jestli strádají kvůli pouhému udržování základních životních funkcí doslova za každou cenu.

K tomu, aby co nejvíce seniorů mohlo žít, nikoli přežívat, je nezbytné překonat nejméně dvě úskalí.

Za prvé musíme přestat vytvářet z člověka pacienta, ale už v zárodku řešit vzniklý zdravotní problém léčením příčin za co nejmenšího množství podávaných léků, hlavně proti bolesti. Ty sice bolest na čas utlumí, ale nevyléčí příčinu a naopak zatěžují další lidské orgány, takže postupně roste počet léků a na konci cesty je utlumený, zesláblý pacient, zcela závislý na lécích a neschopný pohybu. Přitom všichni víme, že rozumný, věku a zdravotnímu stavu přiměřený pohyb je nejlepším lékem na většinu neduhů.

A to už jsme u druhého úskalí. S tělesnou aktivitou samozřejmě nejde začínat v sedmdesáti letech, ale je nezbytné se jí věnovat od dětství doslova po celý život. Přirozený pohyb v přírodě, tělocvik, nebo dokonce zdravé sportování, to všechno nám přináší povzbuzení, na které si tělo zvykne a začne vyžadovat další dávky. Rozhodně je to zdravější než počítač, televize, o drogách všeho druhu ani nemluvě.

Všichni tušíme, že tělovýchova je v gesci školských, zdravotnických a sociálních služeb – jenže žádný úřad ani instituce nás k pohybu nedonutí, pokud nebudeme chtít sami. A nikdo jiný nemůže převzít naši odpovědnost rodičů a prarodičů, abychom k pohybu od nejútlejšího věku vedli i své potomky a spolurozhodli tak o tom, jestli i oni budou v seniorském věku aktivně žít nebo pasivně přežívat.

Jen si na to musíme udělat čas a doufat, že už není pozdě.

Vážení čtenáři, zajímá mě Váš názor na tuto problematiku, pište, prosím, na adresu chlad@spokojenykraj.cz.

(18.2.2016)