VOLBA PRO KARLOVARSKÝ KRAJ (VOK)

JOSEF NOVOTNÝ: Hozenou rukavici zvedám a na společné úsilí se těším

Zavedení krajské dálniční známky jako dobrého modelu pro cesty po jednotlivých regionech mne ještě neopustilo. Mé dlouhodobé úsilí, vysvětlování poslancům, zastupitelům, ale i novinářům jejího možného fungování se zdá nekonečné. S tímto návrhem jsem přišel ještě jako hejtman Karlovarského kraje a ten byl následně schválen usnesením Zastupitelstva Karlovarského kraje. Vždy když se objevilo světélko na konci tunelu a téma získalo podporu v Poslanecké sněmovně při projednávání návrhu novely zákona o pozemních komunikacích, bylo znenadání někým opět smeteno.

Najednou se ale ukazuje, že pro myšlenku, jak ulevit obyvatelům Karlovarského kraje, získáme nečekaného spojence. Jedná se o nejnovější návrh, který chce, aby kraj motoristům z regionu platil polovinu ceny dálniční známky. Pokud by se tento nápad po krajských volbách ujal, vyplácel by příspěvek na nákup dálniční známky Karlovarský kraj.

Nemám s tím problém. Bude na krajském zastupitelstvu, zda zatíží krajský rozpočet zhruba sto milionovým výdajem za vrácené poplatky, nebo uvedené prostředky použije pro financování oprav silnic v regionu, pokračování rekonstrukce krajských nemocnic, na podporu sportu a kultury.

Lepší cestou je ale podle mě využít všech poslanců, aby pomohli prosadit návrh krajské dálniční známky v Poslanecké sněmovně. Její cena 300,- Kč za rok je v konečném důsledku jen pětina ceny známky celorepublikové. Pro občany tedy rozhodně větší efekt, než navrhovaná proplácená polovina ceny kupónu.

Rád bych připomenul smysl krajské dálniční známky. Kdo by byl dalším, novým uživatelem, který si zatím roční známku nepořizoval? Typicky třeba řidič-senior, který nyní zpoplatněné úseky při svých občasných cestách raději objížděl. Přitom jeho jízdy jsou třeba jen k lékaři, na úřad nebo zápas hokeje nebo volejbalu. Dalším příkladem můžou být zahraniční turisté, kteří navštěvují kraje jak občas, tak i pravidelně za turistickými cíli, za nákupy či kvůli české kuchyni. Celoroční známku si ale nekoupí a objíždí kraj po okresních silnicích. Krajskou dálniční známku za 300,- Kč by si určitě koupili. Dále mnoho rodin v ČR má k dispozici více než jedno osobní vozidlo. Většinou si rodina pořídí dálniční známku pouze na jedno auto. Druhým vozidlem jezdi druhý rodič do práce po okreskách. Aby mohli jezdit pohodlně po dálnici oba, koupí si na druhé auto známku za 300,- Kč na rok. Státní kasa tedy nebude ochuzena nižší cenou, ale naopak získá nové plátce.

Závěrem se nabízí otřepaná fráze, že v jednotě je síla. Jestli jejím výsledkem bude zavedení krajské dálniční známky nebo zrušení zpoplatnění úseku D6 Cheb Karlovy Vary nebo urychlení výstavby další části dálnice směrem na Prahu, tak vítáme každého, kdo se k aktivitě hnutí VOK chce přidat.

(5.9.2016)

 

JOSEF NOVOTNÝ: Přežití sportovních klubů v Karlovarském kraji

Jsem sportovec tělem i duší. Aktivní trenér volejbalové mládeže, ale i pasivní fanoušek u televizních přenosů. S nadšením sleduji sportovní výsledky, s překvapením výši finančních transakcí za jednotlivé přestupy. Podporuji sport jako životní náplň, ale velmi fandím i lehkému rekreačnímu udržení fyzické kondice.

Sport je fenomén. Je podporou zdravého životního stylu, profesionální náplní, ale i místem setkávání fanoušků, přátel, sousedů. Je pravdou, že nedělní fotbalový zápas je v malé obci skvělou, ale i kolikrát jedinou kulturní zábavou.

Proč se tedy v minulých dnech stala téměř neřešitelnou otázka další existence extraligového hokeje v Karlových Varech?

Sportovní klub není firma. Nevykonává činnosti za účelem vytvoření zisku. Nemůže snížit počet hráčů, aby snížil mzdové náklady a tím ušetřil. Jednoznačně potřebuje prostory, teplo, světlo. Potřebuje trenéry. Potřebuje si vychovávat nástupce z řad dětí. Moc rád by o sobě také dal vědět. A to vše s sebou nese finanční potřebu.

Nová legislativa určuje, že část příjmu z hazardu jde do pokladny měst a obcí, které je dále mají použít také na financování sportu. Je tedy nasnadě, aby se podstatnými sponzory staly právě ony. Nejen, že jim to zákon ukládá, ale hlavně touto podporou přináší do svých obcí silný náboj. Sport. Sport, který naplní sportovní haly, přinese klubům příjmy, především však pobaví občany. Nemohu opomenout důležitý fakt, jak hodně takový klub propaguje obce, kraj jako takový, ale často i celou republiku. Je proto důležité, aby i kraj svými zvýšenými finančními prostředky rozvoj vrcholového sportu v regionu podpořil, tak jak to dělal po celou dobu své existence. Stejně, jako kraj výrazně podpořil Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary v létě, Dvořákův podzim a jiné jednorázové kulturní akce, což je samozřejmě též důležité, je nutné, aby pomohl ligovým klubům. U sportovních utkání je výhodou, že se jedná o společenské události po celý rok.

Držím nejen vrcholovým klubům (hokej, fotbal, volejbal, basketbal) v našem kraji palce, aby ustály těžkosti s naplněním jejich rozpočtů. Všichni přece chceme dál chodit fandit, potkávat se s dobrými známými a řešit, jak to ti naši kluci a holky vlastně hrajou.

(6.6.2016)

 

JOSEF NOVOTNÝ: Technickému školství musí víc pomáhat i zákony

Téma podpory technického vzdělávání není v žádném případě téma nové. Já osobně, jako dlouholetý učitel a ředitel technické školy, jsem vždy podporoval tento druh vzdělávání. Však je ze strany zaměstnavatelů, zřizovatelů, ale i hospodářské komory stále slyšet alarmující volání: „Potřebujeme absolventy technických škol!“

Je to nutné, vždyť českému průmyslu již nyní chybí přes 100 tisíc pracovníků s technickým vzděláním a situace se dle dostupných prognóz má dále zhoršovat. Nyní firmy poptávají nejen středoškoláky s maturitou a učně, dvě třetiny z nich potřebují také vysokoškoláky technického zaměření.

Aktivit na uvedenou podporu se objevuje dost. Ať už na straně profesních komor, které spolu se všemi zúčastněnými stranami uzavřely v loňském roce Národní dohodu a následně 13 sektorových dohod, nebo na straně zřizovatelů třeba formou stipendií.

Podle mého názoru by se hlavní pozornost měla upřít na budoucího studenta. Jeho výchova a motivace ke studiu technických oborů musí začít již na základní škole, kde se žák rozhoduje o svém budoucím zaměstnání. Vymizely hodiny praktického vyučování, kde si mohli žáci osvojit práci s pilkou, kladivem nebo šroubovákem. Pro rozvoj dovedností a následnou motivaci by bylo vhodné tento druh výuky opět do škol vrátit.

O to víc mne překvapila novela školského zákona. Vláda podle této novely stanoví svým nařízením některé obory vzdělání, u nichž bude matematika povinným maturitním předmětem. Z celkového počtu několika set oborů vyučovaných na středních školách ministerstvo školství vybralo takových oborů 66.

Jak se tedy bude nevyhraněný žák základní školy rozhodovat pro své další studium? Jednoznačně si zvolí lehčí obor, kde se z matematiky maturovat nebude. Tím ale dojde ke snížení počtu žáků základních škol, kteří budou do technických oborů nastupovat, takže efekt novely školského zákona bude přesně opačný.

Jako poslanec Parlamentu České republiky jsem předložil pozměňovací návrh, který by tento paragraf novely školského zákona změnil. Výsledkem měla být povinná maturita z matematiky pro všechny studijní obory, nebo pro žádné. Tím by jednak byly vyslyšeny profesní svazy a hlavně by žádné obory nebyly takto jednoduchým způsobem preferovány. Bohužel můj návrh nebyl schválen.

Snažíme se studenty motivovat ke studiu těchto nedoceněných směrů všemi způsoby, ale není tento krok krokem zpět?

A tak se vracím na začátek s další otázkou: je podpora technického vzdělávání opravdu dostatečná? Já myslím, že ne!

(28.4.2016)

 

JOSEF NOVOTNÝ: Zvedněme ruku proti posouvání ručičky

Zase nám život odměřuje letní čas. Hodinky jsem si přetočil a postupně si na něj zvykám. Ale nechci, nebaví mne to, vůbec mi to nevyhovuje a dnes v tom již nevidím žádný smysl. A to zdaleka nejsem sám.

Kolik odpůrců se již léta snaží tento moloch zastavit. Nejznámějším aktivistou zavádění letního času byl u nás pekař pan Stanislav Pecka ze Sobětuch na Chrudimsku, který se již od minulého režimu až do své smrti snažil o změnu zavádění letního času. Smekám před jeho nasazením, které ale, bohužel, zůstalo bez odezvy. Do boje s letním časem se pustili i naši politici. Nejsilnější hlas zní z lidoveckého tábora, kde založili občanskou iniciativu Pro jeden čas a sbírají podpisy pod petici (http://www.foronlyonetime.eu/). Ve výsledku by mělo jít o zrušení naprosto zbytečného nařízení EU.

Nejedná se jen o naši nechuť vstávat za tmy. Negativní vliv posunutí hodinových ručiček má samozřejmě i vědecký podklad. Akademie věd ČR uveřejnila reálná data o negativním působení na lidské biorytmy, které nejsou schopny se okamžitě přizpůsobit novým podmínkám. Lidem se zhorší spánek, přibývá úrazů a infarktů. Každý se s touto změnou vypořádává po svém, záleží, jestli jste sova nebo skřivan, ale přesto studie ukazují, že nám to může trvat 2 nebo dokonce i 6 dní, než se vrátíme ke svým běžným denním stereotypům.

Rozmrzelé a unavené jsou i děti. První vyučovací hodina ve škole je v té době pro všechny dost náročná. Odborníci nám radí, abychom přijali pro přechod času určitá preventivní opatření jako sportovat, chodit dříve spát…. Ale podle mého názoru nejlepší prevencí je žádný čas neposouvat!

I původní a hlavní argument o energetických úsporách je již dnes také lichý, jak uvádějí samotné energetické firmy.

Tak proč to nemůžeme zlomit? Je to jen nechuť příslušných evropských orgánů daná ustanovení  změnit ? Zajímalo by mne, jak na tom se vstáváním jsou oni...

(6.4.2016)

 

JOSEF NOVOTNÝ: Kam s ním?

Vypůjčil jsem si slova klasika, která i v současné době přesně definují problematiku co s věcí, které se zbavujeme anebo máme v úmyslu se jí zbavit. Ať už se jedná o běžný komunální odpad, který produkujeme jako domácnosti, anebo o televizor či vyjetý olej, kde už uvedená řečnická otázka má své opodstatnění.

Snem každého kluka určitě bylo stát se popelářem a jezdit s kuka vozem. Dnes už ale není cesta na skládku tak jednosměrná. Počet obyvatel roste, počet obalového materiálu roste, počet nebezpečného odpadu roste….

I z tohoto důvodu Karlovarský kraj na svém posledním jednání zastupitelstva schválil plán odpadového hospodářství na další období až do roku 2020. Je důležité se uvedenému tématu věnovat i z pohledu budoucích generací.

A zde se nabízí otázka: zvládneme zpracovat vše, co vyprodukujeme?

Ohledně separovaného odpadu je patrné, že třídit je již pro nás samozřejmostí. Velký dík zde patří vyučujícím ve školách, kteří v rámci environmentální výchovy naučí své žáčky, jak třídit, a ti to přenesou domů, takže nakonec třídí celá rodina. Je to znát. Pět regionálních třídících linek se na celkovou produkci odděleného odpadu ve výši 111 700 tun za rok tak jeví jako dostačující počet.

Naopak u sběrných dvorů je patrný nedostatek. V současné době funguje v kraji 31 míst. Dnes víme, že jeden sběrný dvůr by měl připadat alespoň na 10 tisíc obyvatel. Z toho vyplývá, že by bylo vhodné, v Karlovarském kraji z veřejných zdrojů podpořit dobudování ještě nejméně 9 sběrných dvorů, aby byla potřeba recyklace dostatečně pokryta a nedocházelo ke vzniku černých skládek.

Druhá cesta zajištění kvalitní likvidace odpadu je snižování jeho tvorby. Zde velmi oceňuji občany Karlovarského kraje, kteří jsou na předních místech v republice ve třídění komunálního odpadu. A proto jsem přesvědčen, že pro nás nebude problémem splnění jednoho z cílů do roku 2020, totiž zvýšit celkovou úroveň recyklace tříděného odpadu alespoň na polovinu jeho hmotnosti. Postupů k jeho dosažení je plno. Od dodržování zásad třídění komunálního odpadu, přes informační a vzdělávací podporu, až po vytvoření efektivní sítě zařízení k nakládání s odpady.

Ale co s odpadem na dně moří a oceánů anebo kosmickým smetím? I když to je z pohledu občana neřešitelné, možná i nezajímavé, statistiky hovoří jasně. Není přece v našem zájmu nechat se zavalit.

Jaký je Váš návrh na řešení problému ? Napište mi, prosím, Váš názor na e-mail novotny@spokojenykraj.cz.

(11.3.2016)

 

JOSEF NOVOTNÝ: Pracovat se musí vyplatit

Pracující část naší společnosti již dlouhodobě volá po zavedení jakéhokoliv principu, aby každá osoba, která pracuje, se měla lépe než ta osoba, která nepracuje nebo se práci vyhýbá.

V současné době se v Poslanecké sněmovně projednává možný návrat institutu veřejné služby – jedná se o možnost zvýšení příjmu vlastním přičiněním pro osoby v hmotné nouzi nebo osoby vedené v evidenci uchazečů o zaměstnání.

Cílem návrhu je vrátit této aktivitě původní smysl a to, aby se stala nástrojem k aktivizaci dlouhodobě nezaměstnaných lidí, kteří žijí ze sociálních dávek. V žádném případě nejde o to, aby byla znovu zavedena restriktivní podoba veřejných prací. Snahou bude rozlišit v zákoně ty, kteří žijí z dávek a jakékoli práci se záměrně vyhýbají, od těch, kteří nově ztratili zaměstnání.

Bonusový program by mohl být dobrovolně využíván i díky motivačnímu charakteru, neměl by být trestem pro lidi, kterým se z objektivních důvodů dlouhodobě nedaří sehnat trvalou práci

Přínos nevidím jen na straně osob, které by tuto možnost využily, ale věřím, že tento motivační program by byl jistě i v určitých lokalitách Karlovarského kraje přivítán s povděkem. Menší obce regionu, které nedisponují dostatkem svých zaměstnanců, určitě využijí veřejnou službu pro své sezonní práce, parkové úpravy či zvelebení obecních prostranství.

Nabízí se zde srovnání s veřejně prospěšnými pracemi. Není však potřeba uvádět definice nebo upřesnění. V podstatě je vítán jakýkoliv druh činnosti, který umožní lidem udržet zaběhlý životní rytmus. Aktivita, která pomůže k sociálnímu začlenění, k nalezení zaměstnání a ke snížení závislosti na sociálních dávkách.

Je tento návrh řešením problému? Napište mi, prosím, Váš názor na e-mail novotny@spokojenykraj.cz.

(2.3.2016)

 

JOSEF NOVOTNÝ: Co přijde místo azbuky?

Ani na své 39. schůzi, která skončila minulý pátek, si Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR nenašla čas na projednání návrhu, který jsem spolu s deseti dalšími kolegy podal už v dubnu 2014. Jde o krátkou novelu zákona o regulaci reklamy (kdo má zájem, může si ji přečíst zde), na které už v předchzím volebním období pracoval Rudolf Chlad. Dala by městům a obcím možnost zakázat šíření reklamy obsahující text v jiném než českém jazyce, pokud by tato reklama neobsahovala také zřetelný, dobře čitelný a významově totožný text v češtině.

U nás v kraji dobře víme, o co jde – hlavně v Karlových Varech a Mariánských Lázních je v restauracích, obchodech i provozovnách služeb, ale také a na veřejně přístupných místech prakticky trvale k vidění velké množství cizojazyčných nápisů, panelů a plakátů bez českého překladu. To je terčem opakované ostré kritiky nejen ze strany občanů města, ale i návštěvníků a lázeňských hostů. Problém se samozřejmě týká i Prahy a dalších turisticky atraktivních lokalit a opakovaně si ho všímají i média (např. zde)

Ke každému poslaneckému návrhu zákona musí přijmout své stanovisko vláda. V tomto případě se tak stalo o necelý měsíc později, ještě stále v dubnu 2014. Vláda sice vyjádřila pochopení pro to, že lázeňské ulice plné azbuky občany štvou, ale současně upozornila mimo jiné na možný rozpor s právem EU v oblasti volného pohybu zboží. Moc tomu nerozumím – znamená to, že právo EU víc chrání ruské obchodníky než české občany? A o jakém pohybu zboží je tu řeč?

První pokus projednat návrh v prvním čtení v červnu 2014 byl odmítnut, na druhý došlo až v dubnu 2015. Sněmovna rozhodla, že návrh dále projednají dva výbory, což se s jistými odklady na podzim loňského roku skutečně stalo. Jeden z nich doporučil návrh schválit, druhý navrhl drobné úpravy, které částečně vycházejí vstříc připomínkám vlády.

A od té doby nic. Ačkoli proběhlo už několik sněmovních schůzí, na takzvané druhé, natož závěrečné třetí čtení návrhu zatím nedošlo. A já se začínám bát, že ani nedojde. A kdoví, třeba azbuka ve Varech i jinde začne ubývat – je jen otázka, co přijde místo ní, a jestli tomu náhodou nebudeme rozumět ještě méně…

(18.2.2016)